Obal Na Rezervní Kolo
Ponechme stranou půtky, poznámky a protesty, které seriálové zpracování stěžejního díla polského spisovatele Andrzeje Sapkowského vyvolá(vá) mezi všemi milovníky a znalci knižní předlohy. Podívejme se na seriálový hit, jehož druhou řadu v pátek kompletně uvolnil Netflix, pohledem diváka neznalého knih, a tudíž nezatíženého očekáváním či naopak obavami. I když nezatíženého... Vyhnout se milovníkům Sapkowského opus magnum je téměř nemožné, takže nečtenář zběžně orientovaný v žánru fantasy něco tuší a jakousi představu o světě námezdního zabíječe nestvůr má. Jaké je tedy universum, které pro svou syrovost a nadhled znalci stavějí do protikladu k vznešeným bájím Tolkienovy Středozemě? Ze seriálových dojmů se po dvou sériích zdá být opravdu barevné, (místy) zábavné, ovšem zároveň k uzoufání generické a neatraktivní. První série vycházela ze Sapkowského povídek, divákům tak tvůrci představili Zaklínačův svět střípkovitě a v poutavých náznacích. V záplavě jmen a místopisu se téměř nedalo vyznat, samotnou sérii ovšem táhlo podařené herecké obsazení (Henry Cavill, Anya Chalotra, Joey Batey) a svižná epizodnost, kdy si hlavní hrdina musel téměř každý díl poradit s jiným monstrem.
Originalita Sapkowského námětu spočívá vedle dalšího v zapojení slovanských (ale vlastně celoevropských) mýtů, pohádek a bájných bytostí. A tvůrci seriálu pojali zpracování bruxy, lešije či černoboga v hororovém duchu. Seriál se k tomuto žánru (a jeho přiznané a s ním spojené béčkovitosti) v první sérii otevřeně hlásil. Vznikl tak originální a zábavný průnik hororu a fantasy. V nové sérii se úvodním dílem Zrnko pravdy začíná ve stejném stylu. Samostatný, v rámci celkového děje vlastně nepodstatný příběh o jednom prokletí obstojí sám o sobě. Přináší emoce: napětí, strach i dojetí. A bohužel se tím zároveň zcela vymyká všemu, co následuje. Nepřehledný, ale atraktivní povídkový formát totiž tvůrci opustí, aby se naplno vrhli do světa Sapkowského ságy o střetu říše Nilfgaard se severními královstvími či odkrývání osudu a poslání princezny Ciri. V přesunech národů a zákulisním politikaření ale dosud komorní seriál náhle ztrácí dech a mění se v generickou ukázku žánru, plnou chronicky známých motivů zablácených vesnic, mlžných hvozdů, shora viděných věžatých měst, koňských kopyt a břinkotu mečů na cvičišti.