Obal Na Rezervní Kolo
Při regotizaci katedrály v letech 1865–1877 však v souvislosti s odstraněním barokního inventáře dómu (včetně Donnerova hlavního oltáře) bylo sousoší přemístěno. Bylo umístěno ho mimo chrám, za svatyni, kde se však vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek po čase na něm objevily trhliny. Na ochranu před dalším znehodnocováním byla kolem něj vztyčena ochranná prosklená schránka. Současně se stupňovaly tlaky na jeho opětovné vrácení do dómu, resp. na přemístění na jiné, vhodnější místo. Nakonec zvítězila (po nekonečných úvahách a jednáních) myšlenka vrácení sousoší opět do chrámu. Protože mezitím proběhl proces regotizace a na místě původního Donnerova oltáře stál nový, neogotický, nebylo možné vrátit dílo na původní místo. Po zvažování několika alternativ se sousoší (po důsledné opravě restaurátory Wilhelmem Sturmem a Wilhelmem von Martonem) dostalo na své nynější místo v závěru pravé boční lodi katedrály dostalo v prosinci roku 1912. Umělecké hodnocení [ editovat | editovat zdroj] Dílo představuje po ideové stránce ústřední moment svatomartinské legendy, kdy svatý Martin mečem dělí svůj plášť na dvě poloviny a jednu věnuje nahému žebrákovi.
Ke svátku sv. Martina neodmyslitelně patřila dobře vykrmená a upečená tzv. "Martinská husa". Původ spojitosti mezi svatým Martinem a husou můžeme nalézt ve dvou legendách. Ta prvá praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kejháním prozradily. Ať už to bylo tak, onak nebo úplně jinak je jedno. Každopádně husa patřila j nejhlavnějším pokrmům. Rozdělování jejího masa mělo určené pořadí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno, hospodář sám si nechával zbytek. Kůže z husích nohou se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotili nebo mezi prsty, aby nerostla kuří oka. Neméně známé bylo i svatomartinské pečivo. Kromě hus byli obvyklým jídlem na sv. Martina svatomartinské rohy, rohlíky nebo podkovy svatého Martina. Martinskými rohlíky podarovávala děvčata své hochy. Velikým rohlíkem, plněným mákem nebo povidly býval podarován ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.