Obal Na Rezervní Kolo
I ten si často Češi vozí z dovolené domů. Ochutnat ho můžete takřka na každém rohu, v Dominikánské republice vám z bílého rumu připraví také nespočet skvělých koktejlů, které si můžete vychutnat třeba na lehátku na pláži a užívat si pohled na zapadající slunce. Dominikánská republika: Ceny V souvislosti s nákupy v Dominikánské republice si možná pokládáte otázku, kolik co stojí. Dobrou zprávou pro české turisty je, že v Dominikánské republice vše stojí zhruba tolik, co u nás a některé věci pořídíte ještě levněji, pro představu kuře s rýží stojí okolo 80 Kč. Měnou Dominikánské republiky je dominikánské peso, ve většině turistických oblastí však akceptují i americké dolary. Tip! Porovnejte si nabídku kreditních karet včetně výhod i nevýhod a s klidem na duši plaťte i v zahraničí. Dominikánská republika: Co vidět? Nyní už se dostáváme k oblasti Dominikánská republika: Co vidět. Míst, která se vám zapíšou do paměti, je v této nádherné zemi mnoho. My jsme pro vás sepsali seznam 10 míst, jež turisté i místní považují za klenoty Dominikánské republiky.
Musel jsem se trochu přeorientovat z čistě byznys hotelů, kam se jezdí jen na pár nocí a mají 400 nebo 500 pokojů na více volnočasové, které mají kolem 180 pokojů. Musel jsem začít trávit více času komunikováním s hosty, kteří chtějí vědět, že se o ně zajímáte a je o ně dobře postaráno. Tady je vše mnohem osobnější, zatímco dříve jsem se zabýval jen byznysem. Kromě Istrie a Číny jste působil po celém světě – Bulharsku, Rusku, Ománu, Austrálii… Která země je vám nejbližší? Já to vlastně nedokážu říct. Mám štěstí, že ať jdu kamkoli, všude se rychle cítím jako doma. Navíc mým domovem všude byly luxusní pětihvězdičkové hotely. A přestože je každý náš hotel úplně jiný, všude jsem byl obklopen podobnou atmosférou a lidmi s podobným nastavením mysli. Samozřejmě že Chorvatsko je mnohem krásnější než čínská města s nejvíce obyvateli na světě, ale všude máte výhody i nevýhody. V Číně není krásná příroda a pláže, ale tady zase nemáte kam jít nakupovat. To zní, jakoby pro vás nebyl rozdíl v tom, zda pracujete v hotelu v Číně nebo v Chorvatsku.
Samozřejmě nikdy nevíme, zda se pandemie zase nevrátí, ale myslím, že už jsme se naučili v tom chodit, a už to nás to nikdy nepoznamená tolik jako v uplynulých dvou letech. Naučila vás pandemie něco pozitivního, co aplikujete dodnes? Určitě. Vždycky jsme se hodně soustředili na to, abychom ke každému hostu přistupovali individuálně. Pandemie nás v tom ještě podpořila. Například více fungujeme on-line. Během covidu jsme v restauracích a barech zavedli objednávky přes QR kód a už jsme je nezrušili. V luxusním hotelu samozřejmě vždycky musíte mít i krásné pevné menu, ale některým lidem bezkontaktní objednávání vyhovuje více, a tak chceme, aby každý měl během své dovolené na výběr. Jak vypadá vaše dovolená? Velmi nudně. Když už mám dovolenou, sednu do auta a jedu domů, což je kousek od města Koblenz v Německu. Vyhýbám se létání, bývaly totiž doby, když jsem absolvoval 50 letů ročně. Když jsem se ráno probudil a nevěděl, v jakém městě jsem, řekl jsem si dost. Dnes už létám jen občas do Číny kvůli své manželce.
Po dlouhých letech, kdy šéfoval hotelům v přelidněných čínských městech, se Kai Behrens v rámci sítě Kempinski přemístil na slunnou Istrii, kde vede hned dva hotely najednou. Když si zvyknul, že kolem něho neustále nejsou tisíce lidí, přišel covid. Nová úspěšná sezona na chorvatském a slovinském pobřeží však právě začíná. Dva hotely, které vedete, jsou od sebe vzdálené půl hodiny jízdy, každý stojí na opačném břehu stejného zálivu. Sice je zároveň odděluje slovinsko-chorvatská hranice, nekonkurují si ale navzájem? Hotel v Portoroži se nachází v historické budově a je dobře známý po celé zemi. Myslím, že ve Slovinsku nenajdete člověka, který by nevěděl, co je Palác Portorož. Jezdí se sem za byznysem, konají se tu společenské akce. Sem také jezdí častěji lidé, kteří chtějí více cestovat po okolí, a teprve potom přichází odpočinek. Kempinski Adriatic v chorvatské Savudriji je moderní hotel s velmi čistým designem a uvolněnou atmosférou, kam se jezdí především za odpočinkem. Více sem jezdí starší lidé, ale i rodiny s dětmi a zůstávají déle.
Hrozí vám zatčení na dlouhé roky, případně deportace. Velké problémy byste měli i jako homosexuální pár. Zimbabwe se řadí k těm africkým zemím, kde je homosexualita trestná. A trestá se už pouhé držení se za ruce, objímání nebo líbání pokutou do výše 5000 dolarů až jedním rokem odnětí svobody. Po dlouhé noci v klubu, strávené čicháním lepidla, je vám jedno, kde si ustelete. reklama
Tímto titulem se může pochlubit například pláž Bayahibe, pláže El Caletón a Cabarete, které jsou vyhledávané surfaři, nebo Ista Catalina, jíž si zase oblíbí milovníci potápění. 5. ) Ostrov Saona Jedny z nejkrásnějších pláží světa na vás čekají také na ostrově Saona, který je někdy nazývaný jako perla Karibiku. Výlet na tento ostrov podél pobřeží národního parku Del Este se zpáteční cestou na katamaránu s hudbou a tancem, vás přijde zhruba na 100 amerických dolarů. 6. ) Ostrov Catalina Dalším ostrovem, který byste neměli v Dominikánské republice vynechat, je ostrov Catalina, který přímo vyzývá ke šnorchlování a potápění díky největšímu korálovému útesu v Dominikánské republice. 7. ) Národní parky Jak už jsme nastínili v úvodu, Dominikánská republika se kromě krásných pláží pyšní také nádhernou přírodou, kterou se můžete kochat v jednom z několika národních parků a chráněných krajinných oblastí. Nejnavštěvovanějším národním parkem je národní park Cotubanamá. 8. ) Pozorování velryby Mnoho turistů, kteří navštíví Dominikánskou republiku, si nenechá ujít pohled na velryby, které je možné pozorovat z břehu nebo ze člunu od konce prosince do poloviny března u břehů poloostrova Samaná.
Dostane 15 let těžkých nucených prací v lágru. Dva měsíce po uvěznění onemocní neznámou chorobou. Prý botulismem (otrava), upadne do kómatu a po transportu do USA zemře… Další zbytečně zmařený život. Protože život tady je tak moc jiný, že si ani nedokážeme představit, co všechno nás může poslat na smrt. Jadna z "kulis" korejské Potěmkinovy vesnice. Monumentální socha Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Diktát homosexuálům Kde: Harare (Zimbabwe) Nebezpečí: Chtějí peníze, nechtějí gaye a lesbičky. Hlavní město Zimbabwe, kde už 30 let vládne diktátor Robert Gabriel Mugabe (*1924) a odmítá osvobodit svou zem odchodem. Bezpečnostní situace tady je zcela nepředvídatelná z důvodu vysoké nezaměstnanosti, ekonomické nestability, nedostatku zdravotnických potřeb, potravin, přerušovaného přísunu energie, vody a problémů s dopravou. Z mnoha dostupných statistik vyplývá, že pokud se budete po městě pohybovat ve dne, s minimálním obnosem peněz a nenápadným oblečením, je riziko napadení "průměrné". Pokud se náhodou v Harare ocitnete, určitě se zdržte komentářů k politice.
Ruší ho, že je mu vnucována komunikace v genderové "pomlčkové" formě. Audi vydalo loni v březnu "k lepší přehlednosti pohlavní různosti" směrnici "genově citlivé" mluvy. Navrhlo buď neutrální formulace jako "vedoucí síla" místo "šéf", nebo tzv. Gender-Gap, propojení mužské a ženské formy označení pomlčkou. Žalobu podporuje mj. Svaz německého jazyka, který "gendera" generálně odmítá a mluví o ideologii. "Pod pláštíkem rovnoprávnosti je obětována řeč jako prostředek komunikace, " uvádí svaz. V Audi řekli, že chtějí rozvíjet organizační kulturu vzájemného respektu a cenění. Tomu podle mluvčího Wolfganga Schmida slouží i genderově citlivá mluva.
Už skoro 600 let slaví v Hofu, 15 km západně od českých hranic, v červenci "dřevákový den". Bývala to veliká střelecká slavnost, ale letos ji na jaře město potřetí za sebou kvůli koroně zrušilo a vyhlásilo "dřevákovou dobu". 590. výročí oslaví Hof od nadcházející neděle do 19. června řadou jednotlivých akcí. Budou se na nich podílet i osmnáct místních hostinců a pivních zahrad. "Tradiční, dřevákové pivo´ je už dlouho uvařeno a čeká na naražení, " píše DK. Hosté z Chebu. | Foto: Deník/archiv VLM Vysvětluje tradici tohoto svátku každé pondělí po letnicích. "25. ledna 1430 vyplenili město husité. Hofu poskytl markrabí v Brandeburgu k obnově na deset let daňovou svobodu, ale muselo zřídit občanskou gardu vyzbrojenou ručními palnými zbraněmi. Dva roky nato založená jednotka se rekrutovala větzšinou z řemeslníků, které magistrát zavázal k pravidelnému cvičení a soutěžích. K nácviku střelby ale občané pospíchali až poslední den ráno, v pracovních oděvech a v dřevácích, a učili se zacházet s mušketami.