Obal Na Rezervní Kolo
Jedná se o jedno z největších a nejbrutálnějších vojenských tažení v dějinách lidstva. Zpočátku se ze strany Německa opravdu jednalo o "Blitzkrieg", tedy bleskovou válku. Sovětská vojska se jen těžko zmáhala na odpor. Již na konci roku 1941 se však síly vyrovnávaly a SSSR začal pomalu získávat převahu. Výsledek nacistického tažení na východ je obecně dobře znám – skončil totální porážkou Německa, když se v Berlíně setkala vítězná spojenecká i sovětská vojska.
Hlavní útok měl podle něj směřovat na Leningrad, druhý proud na Moskvu a třetí na Ukrajinu, čímž měl zajistit bezpečí ropných rafinerií v Rumunsku. Na základě tohoto kompromisu vydal Adolf Hitler 18. prosince 1940 rozkaz č. 21, ve kterém dal německé branné moci pokyn k rychlému rozdrcení Sovětského svazu ještě před ukončením války s Velkou Británií. Definitivní plán odrážel Hitlerovu obavu z odkrytých křídel. Skupina armád Střed měla obnovit postup na Moskvu až po ovládnutí Leningradu a Ukrajiny. Hlavní směr sever! Nacistický diktátor do plánování vstoupil možná rozhodujícím způsobem, když obsesivně trval na posílení severního křídla útoku. Vůbec si neuvědomil, že Moskva by měla být primárním cílem a Leningrad pouze sekundárním. Po pádu Moskvy by se obrana Leningradu totiž stala tak jako tak neudržitelnou. Adolf Hitler tak hnal podstatnou část svých jednotek zbytečně na sever, zatímco je mohl využít na hlavním směru útoku. Ve východních oblastech německého panství okamžitě začaly úpravy komunikací, aby nic nebránilo rychlým přesunům jednotek a zásobování.
Tento výklad tedy o paktu Ribbentrop-Molotov hovoří jako o geniálním politickém kalkulu Josifa Stalina. Stalinův politický kalkul? Nelze se divit tomu, jak absurdně podobná argumentace vyznívá v kontextu událostí, jež následovaly – Poláci a Finové by mohli vyprávět. Druhý výklad o paktu hovoří rovněž jako o Stalinově politickém kalkulu, nicméně úplně opačném. Jednoduše chtěl z dohody a potenciálních územních zisků benefitovat, rovněž plánoval konečné vypořádání se se západním kapitalismem. Ta úplně nejkrásnější situace během druhé světové války nastala ve Stalinových očích tehdy, kdy Adolf Hitler napadl západní Evropu a vyhlášení války bylo na spadnutí také mezi Francií a Velkou Británií. Stalin v tom viděl jasnou příležitost – tři největší evropské mocnosti se zdevastují a unaví navzájem a on posléze s obrovskou sovětskou armádou udeří a smaže z povrchu evropského kontinentu kapitalismus, čímž naplní Leninovy myšlenky o, jestli ne světové, tak alespoň evropské nekapitalistické proletářské společnosti.
Je ovšem pravda, že Němci neměli šanci zvítězit při východním tažení ani bez této pomoci. S nadsázkou lze říci, že obrovským logistickým problémem by bylo ta rozlehlá území obsadit a udržet dokonce i v případě, že by se tam nikdo zuřivě nebránil. Německý útok na SSSR, červen 1941. Vpravo vidíme tank Pz 38(t) původní československé konstrukce, který se potom vyráběl v protektorátu. Velitelská verze lehkého tanku Pz I, také vidíme dva motocykly BMW R71 (německý útok na SSSR, léto 1941). Tisková konference v Berlíně v den zahájení útoku na Sovětský svaz (22. červen 1941) Obyvatelé Moskvy poslouchají 22. června 1941 rozhlasovou zprávu o napadaní Sovětského svazu Německem. Příslušníci Rudé armády brání svou vlast nalézající se za jejich zády (červen 1941). Ošetřování raněných rudoarmějců v červnu 1941 Civilisté prchající na východ před německými útočícími hordami v roce 1941 Z boje vyřazený těžký sovětský tank KV-2. Němci se po zahájení útoku na Sovětský svaz nestačili divit, jaké mají obránci tanky.