Obal Na Rezervní Kolo
Do tří oddělených bloků bylo možno umístit až 800 vězňů. Vězeňský areál cihlových budov zajišťovaly po stranách dvě řady drátěných plotů. Část vyhrazená trestancům volně navazovala na administrativní zázemí, soudní dvůr a obydlí dozorců včetně jejich rodin. Čekání na soudce V poměru na počet obyvatel je Keňa relativně nekriminální zemí. Na 100 tisíc lidí žijících na svobodě tu připadá v průměru 130 za mřížemi. Jen pro srovnání, na Ukrajině je to okolo 350 a ve Spojených státech amerických 737. I poměr zastoupení uvězněných podle pohlaví je v Keni vzácně vyrovnaný: 48 procent odsouzených jsou muži, 42 procent ženy. Mnohem horší zprávou je ale podíl neodsouzených vězňů, tedy lidí, kteří v zadržovací cele vyčkávají na soud a konečný verdikt, který je může samozřejmě i uznat nevinnými. Těch je 45, 6 procenta z celkového počtu vězněných. Na svůj soud tu můžete čekat i pět let, pokud se ho vůbec dožijete. Horší situace už na světě panuje jen v Turecku a Nigérii. Původně stálo zařízení na vzdáleném cípu tehdy ještě malého ospalého osmitisícového města.
Problematické je určování totožnosti. Často tu totiž umírají lidé, které nikdo nezná a neví se, proč tu vlastně byli. Administrativa selhává ve všech bodech. Za peníze pořídíte i svobodu Ještě jedno opatření Mwania zavedl, vytvořil dvoreček, malé, částečně zastřešené nádvoří mezi vězeňskými budovami. Tam jsou umísťováni "barevní" vězni. Tedy běloši a Asiaté. Jejich životnost by se totiž mezi ostatními blížila stěží desítkám minut. A na rozdíl od bezejmenných vězňů uvnitř bloků Nairobi Prison by muže s mimoafrickým původem mohl ještě někdy někdo hledat. Čínští překupníci slonoviny nebo Evropané pašující drogy se tu ovšem obvykle dlouho neohřejí. Úplatnost a korupce vězeňské služby je v Nairobi Prison nechvalně proslavená. Vězni sice nemohou disponovat penězi, ale pokud mají někoho "tam venku", může se jejich životní standard výrazně zlepšit, dají-li navíc všimné dozorcům. Za peníze si od nich koupíte všechno. Dokonce i svobodu. Nad její cenou se prý dá smlouvat, s jednou výjimkou: slevy neplatí pro muslimy a Somálce.
Leží v oblasti Florence County, Colorado, věznice v současné době obsahuje 439 vězňů, a může "pochlubit" nejvyšší úroveň bezpečnosti v zemi. Mnoho vězňů pokusila o sebevraždu kvůli naprosté izolaci od všeho a všech, včetně ostatních vězňů a dozorců. Mountain Alcatraz (neoficiální název vězení) pracuje s 1994 rok. 4. Tadmorskaya vězení Tadmorskaya vězení se nachází v syrském městě Tadmar 200 km od Damašku. Původně věznice určený pro údržbu válečných zločinců, ale od 1980 tam začal uvěznit všechny. V roce 1980 se syrský prezident Hafez al-Assad objednal zabití všech vězňů ve svých zdech, které v té době bylo asi 2400-ton člověk. V roce 2001 se vězení byl uzavřen, ale od roku 2011 začal znovu fungovat. 5. Vzpoura ve věznici Carandiru Vzpoura ve věznici Carandiru leží v oblasti Sao Paulo, Brazílie. Poprvé byl otevřen v roce 1920, ale až do roku 1956 zločinci to není obsažena, a v roce 2002 byla uzavřena vězení. Dříve, v roce 1992, došlo k rozsáhlé nepokoje v Carandiru, ve kterém byli masakrováni vězňů a 111 z nich bylo zabito během povstání.
O životech odsouzených a na rozsudek čekajících lidí činovníci organizace, která má bojovat za lidskou důstojnost, v klimatizovaných pokojích tuší asi pramálo. "Je to nejhorší vězení, ve kterém jsem kdy byl, " říkal o Nairobi Prison bývalý politický vězeň Njoroge Wanguthi. A měl s čím porovnávat, postupně totiž prošel osmi keňskými kriminály a přežil. "Je to totálně přeplněné místo. " Drsná vězení světa Při pátrání po temných tvářích světa jsme zatím navštívili: Presidio Modelo - někdejší peklo plné ticha na Kubě "V celách pro tři spí devět lidí. V bloku pro padesát jich je na tři stovky, " popisoval Wanguthi. Chronická přeplněnost je patrná na každém kroku. Podlouhlé betonové komory, původně sklady, slouží jako "náhradní" cely. V úplné tmě a bez klimatizace se tu vedle sebe musí na holou podlahu poskládat stovka vězňů. Tělo na tělo, často nazí kvůli neúnosnému vedru. "Když se chcete obrátit na druhý bok, musíte se zeptat souseda. A otáčí se celá řada, " líčil. Nevděčnou, ale zásadní roli zastává v komoře vězeň hned u dveří.
Vězni tu sice nejsou vystaveni fyzickému násilí, znásilňování a zneužívání jako v jiných drsných věznicích, ale neskutečnému psychickému utrpení, které prý zlomí i toho nejzatvrzelejšího zločince. Vládne tu režim naprosté izolace, otupění a prázdného života. I ti nejdrsnější zločinci se modlí, aby radši zemřeli. Vězni jsou doslova uvězněni v malé, temné, studené a neskutečně páchnoucí betonové kobce téměř 23 hodin denně. Protáhnout se můžou na hodinku v malé kleci o rozměrech dvakrát dva metry. Nemají mezi sebou žádný kontakt, s dozorci se baví přes zeď své cely. Hygienické podmínky jsou otřesné. Nejsou tam umývárny ani toalety. Na cele mají pouze kbelík. Mnohdy prý musí použít stránky Bible jako toaletní papír. Až po deseti letech odpykávání trestu je smí dvakrát ročně navštívit rodina, pouze však na velmi omezenou dobu. Většina z nich se svou rodinou ztratí veškerý kontakt. Pokud vězeň nějakým způsobem "zlobí", čeká ho ještě větší osamění. Zavřou ho na nejméně 15 dní do temné izolace, kde je jediným vybavením kbelík a tyč na sezení.
Zatímco některé věznice poskytují svým vězňům až příliš mnoho komfortu, některé i za drobné prohřešky připravují svým obyvatelům peklo v podobě přelidnění, násilí a nelidských podmínek. Podívejte se na nejhorší věznice světa, kde byste opravdu nechtěli skončit. Věznice Sabaneta, Maracaibo, Venezuela Vzhledem k tomu, že je Venezuela na druhé příčce s nejvyšší mírou vražd na světě, není žádný překvapením, že venezuelské věznice jsou jedny z nejvíce násilných na světě. Údajně až osm procent venezuelských věznic je ve skutečnosti řízeno ozbrojenými vězni. Více než 3. 700 násilných vězňů se nachází i ve věznici Sabaneta, která má přitom kapacitu pouhých 700 lidí. Kvůli přelidnění je věznice špinavá, nebezpečná a zanedbaná. Poměr vězňů a stráží je tristní: asi 150:1. Udržovat zde pořádek je tak extrémně obtížné. Vězni si zde udržují svůj vlastní pořádek v podobě přísné a gangy řízené hierarchie. Chudí vězni jsou nuceni platit výše postaveným vězňům, aby si zajistili místo na spaní. V důsledku této šikany vznikají opakovaně nepokoje, kdy jeden z takových nepokojů v roce 1994 vyvrcholil smrtí 108 vězňů.
Na ty mají i strážní spadeno.
Kapacita vězení Kamiti je přeplněná. Nedostává se téměř ničeho. Téměř polovina vězňů tam přitom čeká na soud. | foto: S budováním věznic se začalo už během vzniku východoafrického protektorátu, později zvaného Britská východní Afrika. Zabíral oblast Velkých jezer, tedy území dnešní Keni a části Ugandy, a měl sloužit k ochraně "výsostných obchodních zájmů zemí britské koruny". Výstavba věznic pokračovala i během existence nástupnického koloniálního útvaru, známého jako Britská Keňa. Proč jsou tato data tak důležitá? Proto, že v letech 1890 až 1921 vznikla drtivá většina dnešních keňských trestnic a káznic. A v tom je klíčová potíž. Vězeňský systém Keni snad ještě "fungoval" za krále Jiřího V., Edwarda VIII. či Jiřího VI., postupem času se však zahltil, ucpal a definitivně přestal plnit svou funkci. Dokládá to i případ rozhodně nejextrémnějšího vězení v Keni, které zdatně aspiruje na post nejšílenějšího kriminálu v celé Africe. Věznici Kamiti známé jako Nairobi Prison. Vězení, které pohltilo město Bylo vystavěno v roce 1911 a na svou dobu to bylo skutečně velkokapacitní zařízení.
Nic jiného ale k jídlu není, jen tu a tam listy plesnivého zelí. Poté 200 vybraných vězňů nastupuje na snášení vody. Přívod totiž nefunguje, a tak musí skupina trestanců nanosit vodu do nádrží a kádí pro všechny. Od pěti hodin jdou vězni do cel a komor. V místnostech bez oken se svítí s pomocí koroboi, malých lampiček vyrobených z knotu ponořeného do zvířecího tuku. Ten na čas překoná puchem zpocená těla i fekálie. Čas tu zpestřují epidemie tyfu nebo cholery. Kanibalové a řezníci Bývalý ředitel vězení David Mwania v roce 2003 v rozhovoru pro BBC připustil, že systém vězeňské správy je v rozkladu. "Teď tu máme 3 800 vězňů, vězení má však kapacitu 800. A peníze dostáváme jen na oněch 800, " uvedl. Státní příspěvek na jednoho vězně přitom tehdy činil 30 centů na den. Z peněz, které by nestačily ani pro oficiálních osm stovek, se muselo nasytit skoro pětkrát více lidí. Příliš málo věznic Když byla v roce 1911 oficiálně založena Keňská vězeňská služba, spadající tehdy pod všeobsažné Ministerstvo vnitřních záležitostí, kulturního dědictví a sportu, připadla jí do vínku správa 92 nápravných zařízení.