Obal Na Rezervní Kolo
Ve vztahu k jiným psům nebývá agresivní a nevyvolává rvačky. Při setkání s jinými zvířaty je potřeba si stále uvědomovat, že jde o loveckého psa. Velký münsterlandský ohař má k dětem přátelský vztah. Děti by však měly být také poučeny, jakým způsobem mají ke psu přistupovat, a jak se k němu chovat. Výchova německého dlouhosrstého ohaře není nikterak náročná, jedná se o psa inteligentního, dobře ovladatelného s ochotou k učení novým věcem. V každém případě, stejně jako u jiných plemen psů, je však zapotřebí velká dávka trpělivosti, důslednosti a pochopení. K loveckému výcviku lze přistoupit až po zvládnutí cviků základní poslušnosti. Tento pes se hodí spíše na venkov, do přírody. Usedlý život rodinného společníka v bytě pro něj není dobrou volbou. Měl by být ustájený tak, aby měl neustále dostatek pohybu, světla a vzduchu. Pokud je pes chován celoročně venku, měl by mít k dispozici zateplenou boudu umístěnou tak, aby byla chráněna před větrem a přímým sluncem. V tomto případě je nezbytně nutný co nejčastější kontakt s lidmi.
Popis Systematický chov velkého münsterlandského ohaře začal koncem 19. století. Svaz pro čistokrevný chov dlouhosrstých černobílých münsterlandských ohařů byl založen v roce 1919. V roce 1922 byl založen řízený chov a plemenná kniha a založen "Svaz chovatelů velkého münsterlandského ohaře". Velký münsterlandský ohař má ušlechtilou protáhlou hlavu s mírným stopem, co nejtmavší oči, výše nasazené, přilehlé uši s delším osrstěním, hřbet je krátký a rovný, končetiny jsou dobře osvalené. Výška se pohybuje v rozmezí 58 - 63 cm u feny a 60 - 65 cm u psa, váha přibližně 30 kg. Srst je dlouhá, hustá a hladká. Zbarvení je vždy černobílé s většími černými plotnami nebo drobnými skvrnkami nebo černý bělouš vždy s černou hlavou. Srst vyžaduje běžnou péči s pročesáváním. Velký münsterlandský ohař je silný a svalnatý lovecký pes ušlechtilého zjevu a značné inteligence, pracovitý a náruživý, neúnavný, při práci hlasitý. Je přiměřeně ostrý, avšak snadno ovladatelný a cvičitelný, k pánovi a rodině přátelský a vyrovnaný.
Všestranně upotřebitelný s loveckými vlohami. Je temperamentní a přátelský, ne moc dobrý hlídač. Rád aportuje. Je velmi sebevědomý. Je loajální a těžko nese samotu. Nejraději je se svojí rodinou v teple domova. Děti má rád a umí s nimi vycházet. Stejně jako hladkosrstý foxteriér má vysoký práh bolesti a dětské hry mu většinou nevadí. Nikdy neútočí jako první a pokud se mu něco nelíbí, hbitě uteče. Ostatní zvířata mu nevadí, ale má sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty, nevyjímaje cyklisty nebo auta. Rád pronásleduje zvěř a je těžké ho odvolat. Avšak s jinými psy i fenami vychází dobře a je vhodné ho chovat společně s nimi. Není to dobrý hlídač, i cizí dokáže vesele přivítat, ale pokud by mu chtěli ublížit, umí se účinně bránit a má vysoký hlas, který je i odstrašující. Péče [ editovat | editovat zdroj] Péče o srst [ editovat | editovat zdroj] Srst malého münsterlandského ohaře je delší a hebká, přiléhavá. Potřebuje pravidelně pročesávat, aby se nezacuchala. Chuchvalce je nutné odstřihávat.
Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku. Zdroj:
Jeho hladká srst vyžaduje po majiteli pouze občasnou minimální péči.
24. 10. 07 Plemena Velký munsterlandský ohař Historie Jak napovídá název, byl tento kontinentální ohař vyšlechtěn v Německu, v kraji Münster. V 19. století zde byli vyřazeni černo-bíle zbarvení němečtí dlouhosrstí ohaři z chovu. Postupem došlo i k rozdělení na dvě velikosti – malý a velký münsterlandský ohař. V jejich žilách koluje krev ohařů a španělů. Mezi jeho chovatele patřili myslivci a lovci, díky tomu se z plemene stal vynikající lovec. Ve 20. století se z této odnože někdejšího německého ohaře stalo nové plemeno, které dnes nazýváme velký münsterlandský ohař. Plemeno je dnes rozšířené především v zemi původu, objevuje se i v přilehlých zemích. Vzhled Pes má průměrnou výšku v ramenou 60 až 65 cm. Fena má průměrnou výšku v ramenou 58 až 63 cm. Váha se pohybuje okolo 30 kg. Srst je středně dlouhá hladká a hustá. Delší srst nevyskytuje na ocase, zadních stranách končetin a na uších. Zbarvení je bílé s černými skvrnami – plotnami se stříkáním, maska je vždy černá. Svým vzhledem nám může připomínat i setra.
V německém kraji Müsterland ale existoval tradiční chov mysliveckých ohařů černobílého zbarvení. Ti byli chápáni jako varianta dlouhosrstého ohaře, podle zmíněného výkladu z roku 1909 již ale neodpovídající standardu. Hrdí müsterlandští chovatelé ale odmítali ustoupit, a tak si v roce 1919 založili vlastní klub a psy si registrovali jako svébytné plemeno. Formálně vzato tedy velký müsterlandský ohař (spolu se samostatným plemenem malý müsterlandský) vznikl v roce 1919, jeho tradice je ale mnohem starší. Dalším odděleným vývojem se pak müsterlandský ohař od svého dlouhosrstého bratrance začal odlišovat i více, než jen barvou srsti. Díky vazbám na německé země se u nás tento pes objevil už v roce 1920, v roce 1935 vznikl Spolek pro chov německých dlouhosrstých a müsterlandských ohařů. Ten byl po válce změněn na Klub dlouhosrstých ohařů, který ovšem zaštiťuje nadále i ty müsterlandské a existuje dodnes. Také se v Česku nachází řada chovatelských klubů a obecně platí, že pes tu má dlouholetou tradici.
Zároveň je ale oblíbený pro svou přátelskou a společenskou povahu. Vychází velmi dobře s lidmi, nebývá agresivní a má rád i děti. Své rodině a pánovi je dokonale oddaný a největším utrpením je pro něj samota. Náročnější je snad jen v péči o srst, která vyžaduje pravidelné pročesávání. Müsterlandský ohař je ideálním společníkem pro všechny, kteří buď chtějí se psem pracovat, cvičit jej a sportovat s ním, nebo kdo jen hledá přátelského společníka do aktivní, pohybově zaměřené rodiny. Tento dobrosrdečný lovec totiž nemá problém si získat srdce všech, kdo mají možnost jej blíže poznat.