Obal Na Rezervní Kolo
Mechy a lišejníky se obvykle objevují na starších dřevinách. Napadají kmeny, ale také větve. Ačkoli řada pěstitelů tvrdí, že nejsou na škodu, ostatní se jich chtějí za každou cenu zbavit. Zpočátku se lišejníky projevují velice nenápadně, jako zelená skvrna na kmenu nebo na větvích. S postupem času se ale rozrůstají. A bohužel není pravda, že neškodí. Odněkud přece musí čerpat sílu pro svůj růst. A tak mohou ohrozit i množství úrody na ovocném stromu. Mechy a lišejníky jsou parazitické organismy Na začátku se mechy i lišejníky chovají velice nenápadně. Vegetují pouze na povrchu a strom nijak nenarušují. Ale s postupem času naruší kůru a mohou se dostat až do pletiv rostlin. Právě do nich pak mohou dodávat výtrusy z různých hub a bakteriím. A to je pro dřeviny velice škodlivé a projeví se to nejprve snížením úrody, postupně i rozvratem celého stromu. Tyto parazitické organismy totiž začnou strom postupně vysušovat, narušovat čím dál více jeho kůry. Navíc díky narušení kůry zvou škůdce, kteří si na jaře mohou pochutnat na drobném ovoci.
28. 08. 2021 | Doba čtení 4 minuty Zdá se vám pohled do koruny vašeho ovocného stromu pokrytého stříbrným lišejníkem či zelenkavým mechem romantický? Otázkou je, jestli jsou pro dřeviny nebezpečné nebo jim prospívají. Mechy a lišejníky se převážně vyskytují na starších vzrostlejších ovocných a jiných stromech. Objevují se nejen na kmenech, ale i na jednotlivých větvích. Přestože jedna skupina pěstitelů je názoru, že jsou neškodné, druhá se jich chce zbavit. Lišejníky jsou z počátku velmi nenápadné a objevují se jako sem tam barevná skvrnka, ovšem časem se rozrůstají a pokrývají velkou část stromu. Vyznačují se nepatrnou potřebou minerálních živin a odolností vůči suchu a teplotním výkyvům. Jednoznačně páchají újmy A bohužel není pravda, že neškodí. Potřebují totiž odněkud čerpat sílu pro svůj další růst, takže parazitují a mohou klidně ohrozit i velkou část úrody ovocného stromu. Nejdříve tyto parazitické organismy vegetují jenom na povrchu borky, ale později narušují kůru hlouběji a do pletiv rostlin se mohou dostávat výtrusy různých hub a bakterií, které už dřevinám škodí.
Prvním krokem je mechanické odstranění z postižených částí. Je nutné, aby se zejména mladé výhony a pupeny mohly dýchat. K tomu se velice dobře hodí nabroušená ruční motyčka nebo drátěný kartáč. Takové odstranění je však jen dočasné. Stačí miniaturní kousek mechu či lišejníku, a naši nevítaní hosté začnou opět růst. Proto je nezbytná i chemická ochrana. Ta se aplikuje v období, kdy jsou dřeviny bez listí. Tím se docílí zásah i na nedostupných místech. Použít lze fungicidní přípravky, které zahubí houbu, bez které řasa, odkázaná na symbiotický vztah s houbou, nedokáže žít. Osvědčené jsou měďnaté přípravky – Kuprikol, Cuproxat, Champion, zelená skalice – o koncentraci nejméně 5%. Můžete zvolit postřik, ještě lepší je natírání štětkou. Můžete si pomoci nátěrem vápenným mlékem před zimou. Jeho aplikace je sice náročnější, ale stejně účinná. Vápnem se zároveň zničí řada škůdců přezimujících v kůře, obzvlášť pak v kůře starých stromů. Díky pH vápna se kůra stává zásaditou, a protože mechy a lišejníky milují kyselé prostředí, nebude se jim na ovocných stromech tolik dařit.
Lišejník ( Lichen), je symbiotické společenství houby a řasy či sinice. Je známo přibližně 17 000 druhů lišejníků a každoročně jsou popisovány další. Symbióza lišejníků je svérázný způsob soužití dvou i více odlišných biologických druhů. Někdy však lišejníky obsahují i zcela odlišné skupiny řas. Lišejníky jsou považovány za nejpomaleji rostoucí organismy, přestože v našich podmínkách rostou lišejníky téměř celoročně a to i při minusových teplotách. Lišejníky se rozmnožují především vegetativně. Někdy dochází k pohlavnímu rozmnožování samotné houby pomocí plodnic s výtrusy. Lišejníky najdeme téměř všude s výjimkou olného oceánu. Lišejníky byly například objeveny pouhých 300 kilometrů od pólu. Mnoho druhů také vyžaduje stabilní substrát, protože roste pomalu. Na druhou stranu existují i mnohé, které osídlují také rychle tlející dřevo, listy dřevin v tropech či kamenité suti. Konkurenční výhodou lišejníků je, že snášejí velké výkyvy obsahu vody ve stélce. Když obsah vody klesne, vstupují lišejníky do stavu, známého jako kryptobióza.
Někteří hmyz používá lišejníky jako maskování predátorů. Používá se k výrobě lakmusového papíru a některých barviv. Island Moss, lišejník, je rozemletý na chléb. Lišejníky v půdě z něj činí dobré prostředí pro další rostliny. Kde lišejníky rostou Lišejníky rostou na mnoha površích; stěny, skály, budovy, kmeny stromů a končetiny. Rostou také na zemi a pomáhají při výrobě půdy. Rostou v místech, kde jiné rostliny nemohou růst kvůli omezenému prostoru nebo živinám. Dělají se dobře ve velmi drsném prostředí a milují vlhkost. Lišejníky rostou na starších ovocných stromech. Růstové návyky Tyto malé rostliny zachycují živiny ze vzduchu, prachu, vody a některé ze substrátu, na kterém rostou. Živí se také ptačí trusem a trusem hmyzu. Lišejníky rostou téměř na každém povrchu a používají cokoli kolem nich k jídlu. Jsou velmi přizpůsobivé. Když jsou mladí, rostou velmi pomalu, ale jakmile jsou usazeni, zvyšují svou rychlost růstu. Zabraňte růstu Lišejníky nepoškodí ovocné stromy, ale zahradníkům se nemusí líbit, jak vypadá.